“रोहन.. मी जरा रतीच्या घरी चाललो आहे..”, टेबलावरुन कारची किल्ली उचलत कबीर म्हणाला
“घरी? का रे? काय झालं?”, रोहन
“अरे दोन दिवस झाले.. तिचा फोन बंद येतोय, व्हॉट्स-अॅपपण लास्ट-सीन दिन दिवसांपूर्वीचेच आहे..”, कबीर
“कबीर..”, कबीरला थांबवत रोहन म्हणाला.. “मला वाटतं ती अपसेट असेल.. त्या दिवशी तु तिला एकटीला सोडुन राधाच्या मागे निघुन गेलास…”
“अरे पण मी आलो ना परत.. आलो तेंव्हा निघुन गेली होती ती.. मी काय करणार मग?”, रोहनचं वाक्य तोडत कबीर म्हणाला..
“हम्म.. पण मला वाटतं..”
पण कबीर त्याच्या बोलण्याची वाट न बघता निघुन गेला होता.
रतीच्या घराचं दार रतीच्या आईनेच उघडलं..
“काकु.. रती आहे घरी?”, कबीर
“नाहीए..”
“अं.. कुठे गेलीए.. तिचा फोन पण बंद येतोय दोन दिवसांपासून..”, कबीर
“विपश्यनेला…”
“विपश्यनेला?? कधी येईल..”, अचंबीत होत कबीर म्हणाला…
“दहा दिवसांनी येईल..”
“काय संन्यास वगैरे घेतीय की काय?”, हसत हसत कबीर म्हणाला खरा, पण रतीच्या आईच्या चेहर्यावरचे गंभीर भाव बघुन तो गप्प बसला..
“पण मग फोन?”
“फोन बंदच असतो दहा दिवस… ती आली की सांगेन तु येऊन गेलास ते..”, जवळ जवळ दार लावतच तिची आई म्हणाली..
“बरं.. ठिके.. येतो काकु..”.. पण त्याचे शेवटचे शब्द बंद दारावर आपटुन परत आले..
कबीरने कार चालु केली आणि रोहनला फोन लावला..
“बोल रे.. काय झालं? भेटली रती?”, रोहन
“नाही रे.. च्यायला ती दहा दिवस कुठे तरी विपश्यनेला गेली आहे..”, कबीर
“असं अचानक? काही बोलली पण नाही..”
“हो ना.. फोन पण बंद असेल म्हणे दहा दिवस…आणि तिची आई.. तिची आई तर माझ्याशी असं बोलत होती जणू मी कोणी दारावर आलेला सेल्समन आहे.. आतमध्ये सुध्दा नाही घेतलं.. काय झालं असेल रे?”
कबीर बोलत होता तेंव्हा त्याच्या फोनवर दुसरा फोन येत होता…
“रोहन एक मिनीटं हं.. कुणाचा तरी फोन येतोय…”, कबीरने रोहनला होल्डवर ठेवुन मोबाईल-स्क्रिनवर कुणाचा फोन आहे ते बघीतला.
दुसरा फोन राधाचा होता..
“रोहन.. मी तुला नंतर फोन करतो.. राधाचा फोन आहे..” असं म्हणुन कबीरने लगेच रोहनचा फोन कट केला आणि राधाचा फोन घेतला
पलीकडुन राधाचा मुसमुसण्याचा आवाज येत होता..
“हॅल्लो कबीर.. दोन मिनीटं वेळ आहे का?”, पलीकडुन राधाचा हलका आवाज येत होता..
“राधा? काय झालं? आवाज का तुझा असा येतोय??”, कबीर
“अनुरागने डिव्होर्स पेपर्स पाठवलेत..”, राधा मुसमुसत म्हणाली..
“अरे व्वा.. मस्तच की.. हेच तर तुला हवं होतं ना? मग रडायला काय झालं?”, कबीर
“हो रे.. पण त्याने डिव्होर्सची कारण फारच घाणेरडी दिली आहेत.. म्हणे मी तिकडे गोकर्णला…”, राधाने बोलता बोलता पॉज घेतला..
“हे बघ राधा… सोड ना.. डिव्होर्स हा नेहमीच ब्लेम-गेम असतो.. लिव्ह-इट…तुला जे पाहीजे ते मिळालंय ना?.. सो टेक इट अॅन्ड मुव्ह ऑन..”, कबीर
“हम्म.. फ़िलींग सो लोनली यार…इफ़ पॉसीबल, घरी येऊ शकतोस का? जस्ट कपल ऑफ़ ड्रिंक्स आणि मग गेलास तरी चालेल..”, राधा
“शुअर, व्हाय नॉट.. येतोच अर्ध्या तासात..”, असं म्हणुन कबीरने फोन ठेवुन दिला..
गाडी गेअर मध्ये टाकुन मुख्य रस्त्यावर येतो नं येतो तोच रोहनचा पुन्हा फोन आला. कबीरने फोन ब्ल्यु-टूथला टाकला आणि गाडीला गती दिली..
“काय म्हणत होती राधा?”, रोहन
“अरे गोची झालीए.. मी तिच्याकडेच चाललोय..”, रोहन
“का? काय झालं?”
“अरे त्या अनुरागने डिव्होर्सचे पेपर्स पाठवलेत तिला आणि कारणं काही भलती सलती दिलीत म्हणुन रडत होती बिचारी…”
“बिचारी?”
“हो मग.. एकटीच ए ती घरी.. मी येतो पट्कन जाऊन..”
“हे बघ कबीर.. माझं ऐकशील तर नको जाऊस आत्ता तिच्याकडे..”, रोहन समजावणीच्या सुरात म्हणाला.
“का?”
“अरे का काय? एकतर ती एकटी आहे घरी.. बिचारी.. त्यात दुःखी.. त्यात तु पण रती भेटली नाही म्हणुन अपसेट आहेस..”, रोहन
“तुला म्हणायचंय काय नक्की..”
“मला काय म्हणायचंय हे तुला नक्की कळतंय कबीर.. भावनेच्या भरात काही तरी होऊन बसेल.. तिला फोन करुन सांग नंतर येतो म्हणुन..”
“अरे काय? लहान ए का मी.. चल नंतर बोलतो तुझ्याशी..”, असं म्हणुन कबीरने फोन बंद केला..
रोहनने चिडुन दोन क्षण फोनकडे बघीतले आणि मग रतीचा नंबर फिरवला, परंतु जसं कबीर म्हणाला होता त्याप्रमाणे फोन स्विच्ड-ऑफ़ येत होता. पुन्हा एकदा प्रयत्न करुन त्याने फोन बंद केला.
त्याला काय करावं सुचत नव्हतं.. मग त्याने मोनिकाला फोन लावला..
“बोल शोनु.. काय करतोएस..”, मोनिका नेहमीच्याच मिस्कील टोन मध्ये म्हणाली..
“अरे सोड ते शोनु बिनु.. त्या कबीरला आधी फोन लाव आणि थांबव त्याला..”, रोहन
“का? काय झालं?”, मोनिका
रोहनने जेव्हढं भर-भर सांगता येईल तेव्हढं सांगीतलं आणि मग म्हणाला.. “मोना, कबीरला तु ओळखतेस आणि मी ही.. त्याला राधा अजुनही आवडते.. आणि कदाचीत राधाला पण तो.. आत्ता दोघंही एकटे आहेत.. अपसेट आहेत.. मला वाटतं..त्या दोघांनी असं घरी एकटं भेटणं योग्य नाही.. आय मीन.. मला तरी वाटतंय की कबीर आणि रती एकत्र यावेत.. असं असताना…”
“हम्म.. आलं लक्षात.. तु म्हणतोस ते बरोबर आहे.. मी बघते बोलुन कबीरशी..”, असं म्हणुन मोनिकाने फोन बंद केला आणि कबीरचा नंबर फिरवला..
“कबीर.. कुठे आहेस?”, मोनिका
“अं.. बाहेर आहे जरा…”
“बाहेर? बाहेर म्हणजे कुठे?”
“ड्राईव्ह करतोय.. बोल ना..”
“कामात आहेस का?”
“हं.. मी राधाकडे चाललोय.. नंतर बोलुयात का?”
“अं.. नको..ऐक ना.. जरा महत्वाचं बोलायचं होतं…”
“…”
“कबीर.. ऐकतोएस.. का?”
“मोनिका हे बघ.. आपण जरा नंतर बोलुयात ओके..?” असं म्हणुन कबीरने फोन बंद केला आणि स्विच्ड ऑफ़ करुन टाकला.
कबीरचा फोन बंद बघुन मोनिकाने रोहनला फोन केला..
“रोहन्या.. अरे तो ऐकतचं नाहीए, बंद करुन टाकलाय फोन त्याने..”
“च्यायला ह्या कबीरच्या.. बरं तु कुठे आहेस आत्ता?”
“मी स्टुडीओमध्येच आहे..”
“शूट चालु ए का?”
“नाही.. जस्ट एडीटींग करतेय पिक्सचं..”
“बरं ऐक.. मी निघतोय इथनं.. तुझ्या इथे येतो.. तुला पिक-अप करतो आणि आपण थेट राधाच्या घरी जाऊ.. ओके?”
“हम्म.. ओके.. मी स्टूडीओ लॉक करुन खाली थांबते..”
“ओके.. बाय देन..”
“बाय…”
रोहन ऑफ़ीस बंद करुन मोनिकाकडे जायला निघाला तेंव्हा कबीर राधाच्या बिल्डींगच्या पार्कींगमध्ये गाडी लावत होता.
राधाने कबीरसाठी दार उघडले तेंव्हा ती अगदीच अवतारात होती. केस मोकळेच आणि अस्ताव्यस्त होते, डोळे आणि नाकाचा शेंडा रडुन लाल झालेला दिसत होता. हातामध्ये दोन-तिन टिश्यु पेपर्स चुरगळलेले धरलेले होते.
“यु ओके?”, कबीरने आत येत विचारले
“हम्म… सॉरी.. घरात जरा पसारा आहे..” सोफ़्यावरचे कपडे, पुस्तकं उचलत राधा म्हणाली..
“इट्स ओके.. बोल काय झालं..?”
राधाने काही न बोलता चॉकलेटी इन्व्हलोपमधील डिव्होर्सची नोटीस कबीरच्या हातात दिली.
कबीर सोफ़्यावर बसला आणि त्याने सुरुवातीपासुन शेवटापर्यंत ती नोटीस वाचुन काढली..
“खूप सॅड आहे हे राधा.. अनुरागसारख्या रिस्पॉन्सीबल आणि रिस्पेक्टेड माणसाकडुन तरी हे अपेक्षीत नव्हतं..”, नोटीस वाचुन झाल्यावर कबीर म्हणाला..
“बघ की..डिव्होर्ससाठी तर आम्ही दोघंही तयार होतो.. मग असे खोटे, खालच्या पातळीला जाऊन आरोप कश्याला करायचे?”, राधाचे पुन्हा डोळे भरुन आले होते.. “आणि सॅड पार्ट म्हणजे ही नोटीस त्याने माझ्या घरच्या पत्यावर पाठवली होती.. हे.. हे सगळं वाचुन माझ्या आई-वडीलांना काय वाटलं असेल कबीर??”
“हे बघ राधा.. तु आधी शांत हो.. मी पेग बनवतो.. काय बनवु?”, कबीर सोफ़्यावरुन उठत म्हणाला..
“अॅन्टीक्वेटी ९०.. ऑन द रॉक्स..”, राधा म्हणाली..
कबीरने कपाटातुन व्हिस्कीची बॉटल काढली आणि दोघांसाठी दोन पेग बनवले..
“अनुराग आणि मी दोन वर्ष एकत्र होतो कबीर.. इतकं तर त्याला कळायला हवं ना की मी इतक्या खालच्या पातळीला जाईन का? तिकडे गोकर्णमध्ये मी काय त्या हिप्पी लोकांबरोबर झोपायला रहात होते का? एम आय अ बिच कबीर??”, राधा मुसमुसत म्हणाली..
“राधा.. मी म्हणालो ना तुला.. इट्स ऑल ए ब्लेम गेम.. त्याला फ़क्त हे सिध्द करायचंय की तो सही आहे.. तु चुक आणि म्हणुन हा डीव्होर्स होतोय..”, कबीर राधाला समजावणीच्या सुरात म्हणाला..
राधाने आपला पेग संपवला आणि दुसरा बनवला..
“मान्य आहे कबीर.. पण हे सगळं मी मुकपणे मान्य करु का? तेथे सेशन्स-कोर्टात डिव्होर्सच्या आधी माझे आई-बाब पण बरोबर असणार.. त्यांच्यासमोर मी म्हणु की हे खरं आहे? आणि जर का हे अमान्य केलं.. तर त्या केसला पुन्हा फाटे फुटतील.. खर्या-खोट्याची शहानीशा करण्यासाठी वकील आपल्या बाह्या सरसावुन पुढे सरकतील.. आणि न जाणो पुढचे कित्तेक महीने हेच चालु राहील…”
राधाने आपला दुसरा पेगही एव्हाना संपवला आणि तिसरा भरला..
“राधा.. सांभाळुन.. डोन्ट ओव्हरड्रिंक ओके?”, कबीर
पण राधाचं त्याच्याकडे लक्षचं नव्हतं.. ती स्वतःशीच जणु बोलत होती.. तिने तिसरा पेगही बॉटम्स-अप केला. व्हिस्कीचा तो गरम पेग तिच्या घश्याला जाळत गेला. तिच्या कपाळावर आठ्यांच एक जाळं पसरलं.. तिने ग्लास टेबलावर आपटला आणि चेहर्यावर कोसळणारे केस सांभाळत ती खुर्चीकडे सरकली आणि तिचा तोल गेला.
“राधा.. सांभाळ..”, कबीर पट्कन सोफ्यातुन उठला, त्याने राधाला खांद्याला धरुन सोफ़्यावर बसवले..
राधाने दुःखाने आपले डोळे बंद केले होते..
“कबीर.. खरंच आयुष्याचे निर्णय घेताना मी चुकलीए का रे?”
“नाही राधा.. आपण आपल्या आयुष्याचे मालक असतो ना? मग आपले निर्णय आपण सार्थ ठरवायचे असतात.. ते चुकले तर मार्ग बदलायचा, पण जे आपल्याला हवंय ते साध्य करुन घ्यायचंच..”
“कित्ती छान बोलतोस तु कबीर.. हम्म.. लेखक आहेस नं म्हणुन असं बोलु शकतोस.. पण माझं काय? माझे विचार म्हणजे फ़क्त कचराच असतो सगळा..”
राधा सोफ़्यावर थोडीशी कलंडुन कबीरच्या खांद्याला टेकुन बसली..
कबीरच्या ह्र्दयाची धडधड कमलीची वाढली होती..
“मी नेहमीच फ़क्त आणि फ़क्त माझाच विचार केला कबिर.. मला काय हवंय, इतरांसाठी कधीच वागले नाही.. पण आता वाटतंय.. ह्यामुळेच मी आज एकटी आहे.. मन मोकळं करावं..कुणाचा सल्ला घ्यावा असं कोणीच नाही रे माझ्या आयुष्यात.. असं वाटतंय कंटाळा आलाय ह्या एकटेपणाचा.. आज तिशीत असतानाच ही परीस्थीती.. पुढे जाऊन तर काय होईल मग?.. असं वाटतं.. असं वाटतं की कोणी तरी हवं सोबतीला..”
तिने अचानक डोळे उघडुन कबीरकडे बघीतलं…
“आठवतंय.. त्या दिवशी बिचवर मी तुला काय म्हणाले होते?”
“काय?”
“आय.. लव्ह.. यु.. कबीर.. असंच म्हणाले होते ना…”
“हम्म..”
“आय स्टील लव्ह यु कबीर.. आय वॉंट यु इन माय लाईफ़… नॉट जस्ट फ़ॉर सम टाईम.. बट फ़ॉर लाईफ़-टाईम…. होशील तु माझा???”
कबीर ह्या अनपेक्षीत धक्याने बधीर होऊन गेला..
“किस मी डीप कबीर… आय वॉंन्ट टु लिव्ह इन धीस मोमेंट.. प्लिज कीस मी..”, राधाने डोळे बंद केले….
कबीरला आपल्या शरीरातल्या नसां-नसा फुट्तील की काय असं वाटत होतं…
“राधा.. मला वाटतं तु शुध्दीत नाहीएस.. आपण नंतर बोलुयात का?”
“कमऑन कबीर.. इट्स जस्ट ३ पेग्स.. मी इतकी पण कमकुवत नाहीए.. पुर्ण शुध्दीत आहे मी.. हे बघ..” असं म्हणुन राधा सोफ़्यावरुन उतरुन कबीरसमोर उभी राहीली.. “बघ.. मी सरळ उभी आहे नं..”
“हम्म…”
अचानक राधा आपल्या गुडघ्यावर वाकली आणि कबीरचा हात हातात घेऊन म्हणाली.. “लेट्स गेट मॅरीड?”
रोहन आणि मोनिका संध्याकाळच्या ट्रॅफीकमधुन धरपडत राधाच्या घरापाशी पोहोचले…
“शिट्ट रोहन.. एक तास लागला आपल्याला…”
“हम्म.. नॉट टु वरी.. कबीर आहे बघ अजुन..”, पार्कींगमध्ये उभ्या असलेल्या कबीरच्या गाडीकडे बोट दाखवत रोहन म्हणाला.
“हो रे.. चल पट्कन..”
लिफ़्टसाठी न थांबता दोघंही चारमजले चढुन राधाच्या घरापाशी पोहोचले आणि त्यांनी बेल वाजवली..
बर्याच वेळानंतर राधाने दार उघडले..
“ओह हाय रोहन.. हा मोनिका..”, दोघांना दारात बघुन आश्चर्यचकीत होत राधा म्हणाली..
“कबिर आहे?”, रोहन
“हो.. आहे नं.. का? काय झालं?”
रोहनचा आवाज ऐकुन कबीरही आतमधुन बाहेर आला..
रोहन आणि मोनिका दोघंही कबीरचा चेहरा वाचण्याचा प्रयत्न करत होते..
“रोहन? काय झालं.. ये नं आतमध्ये ये…”, दोघांना आतमध्ये घेत कबिर म्हणाला..
दोघंही आतमध्ये आले..
“कॉफ़ी घेणार?”, राधाने विचारलं..
“अं.. नाही नको…”, मोनिका
“अगं घे.. मी टाकतंच होते.. बसा मी येतेच दोन मिनिटांत..”, असं म्हणुन राधा आतमध्ये गेली..
“इकडे कसे काय आलात दोघं?”, कबीरने रोहन आणि मोनिकाला विचारलं..
“कबीर.. एव्हरीथींग ऑलराईट?”, रोहनने विचारले..
“हो.. अॅबस्युलेटली? का?”, कबीर
“नाही तु म्हणालास ना मगाशी.. गोची झालीए.. राधा रडतीए वगैरे…”, रोहन
“हम्म. मगाशी ती डिस्टर्ब्ड होती.. पण एव्हरीथींग इज ऑलराईट नाऊ..”, कबीर हसत हसत म्हणाला..
रोहन पुढे काही बोलणार एव्हढ्यात राधा कॉफ़ीचे कप घेऊन बाहेर आली.
कॉफ़ी पिताना रोहन आणि मोनिका दोघांनीही एक गोष्ट नोटीस केली की कबीर आणि राधा एकमेकांकडे बघुन मधुनच हसत होते.. तर दोघांच्या काहीतरी खाणाखूणा चालल्या होता..
शेवटी न रहावुन रोहनने विचारले… “तुमच्या कानगोष्टी चालणार असतील.. तर आम्ही जाउ का?”
“नाही रे.. सॉरी.. प्लिज बस..”, कबीर रोहनला थांबवत म्हणाला..
“अॅक्युचली.. इट्स टु अर्ली.. पण आम्हाला तुम्हा-दोघांना काहीतरी सांगायचंय..”, राधा कबीरकडे बघत म्हणाली..
“काय झालंय..”, रोहन आणि मोनिकाने एकमेकांकडे चिंतीत नजरेने बघीतले आणि विचारले..
एक मोठ्ठा पॉज घेऊन राधा म्हणाली.. “वुई आर गेटींग मॅरीड…”
[क्रमशः]
पिक्चर अभी बाकी है दोस्तो.. पुढचा भाग शेवटचा …
अगदी अनपेक्षित. पण मस्त. पुढील भाग येउ द्या लवकर
Are kay chala aahe he…aata radha ekti aahe tr tila kabir athvala…ani mag rati cha kay aata???mala tr ajibat patal nahi aahe kabir cha etka kas chanchal man aahe?? Mulat premat he asa chanchal man asel tr he premacha nahi asa vatay mala…
yes you are right.. next part madhe kay te final hoil.. chuk ka barobar.. kabir la umgel.. 🙂
I am also agree with this….. yala prem nahi mhanat….. kabir jar radha var prem karto tar ratichya life madhe ka gela to? Mag rati che kay??? Rati kay fakt yek option ahe kabir sathi ki radha milali tar ratri cancel n radha nahi milali tar mag rati cha vichar karnar… This is ridiculous.
Sorry Aniket mala tujha hero nahi avdla ya story madhla.
Arreee.. hv patience.. story sampli nahie ajun.. wait for d ending n then decide na.. ☺
Lavkar yeu de pudhcha bhag
बापरे😮😮😮😮😮😮
अनिकेत!!!
माझा बी पी वाढलाय😅😅😅
अरे किती ताणून धरणार आहात अजून. एकतर हा शेवटचा भाग आहे म्हणून खूप excited होते सगळे. हाच भाग इतका late post केलात. आता अजून किती दिवस वाट बघायची.
😞
आता काय बोलायचं? पुढील भागाची आतुरतेने वाट पहातीए. येउ द्या लवकर.
Chan!
Radha-Kabir as expected…
Pan khup vel lavlat
Pudhcha bhag lavkar post kara pls.
sir kiti bp vadhavtay part khup mast zhalay pudhacha bhaag zara lavkar taknyacha prayatna kara khup utsukta wadat chalali ahe
Plz plz plz kabir ani ratich
mast turn ghetlas ya part madhe ..ani shevat pn chanch asel n all the best next part intrsting shevat karnyasathi
Thx 4d trust n patience.. its not d end of stry n evry1 is angry either with with radha or kabir. Bt i enjoyed it.. it means my writing is hiting thru d hearts..
Wait 4d last part is only i can say now
Nice story
Kay yar? Pan mast part aahe. Ani rati kay?
Pudhcha part lavkar post kara plz
Wooooo tya divshi mhanalat ki shevatcha bhag aahe amchi nirasha jhali na…ata pudhcha bhaag vachun bara vatla….to be continue……come soon
its unexpected. …kabir ne raticha pn vichar krayla hva hota itka motha decision ghetana…bghu ata ratila he smjlyavr ky hoty..nxt part pls lvkr post kr…
Aniket… how are you feeling now…?? are uou okay? nice to see you again .. and also.. khupach chan ani anapekshit part ahe ha.. dhanyavad.. mala matr hech avay.. RADHA AND KABIR…. Radhala lakshat alay je yayla have te.. so ata ka agle chidat ahet.. Rati cha bajune sagle boltayt.. pn remember.. HI KATHA KABIR V RADHACHI AHE …. ITARANCHI NAHI….. Thanks Aniket..!! .:)
Monikar, im much better now, but still not fully recovered. Umm abt story.. dnt want to say anything.. every1 hv their own angle.. so those who r not happy now might b happy later n vice versa also can happen. So its a fact tht not every1 will like the ending.. its difficult to satisfy every1.. wht matters is wht is correct and logical in the end..
Tell me where is Radha living. I wil kill her
I am also agree with u Monica….
e farach mast aahe ha part ha! pan rati kuthe geli
aani he kay? kabir ani radha………niooo…………..
please kabir ani rati cha end mast vatel
kindly post the final part early………………………we all are very excited for the last part.
Aniket khup time ghetlas ha part takayala, plz next part last ani chan aasu de and plz remimber radha main heroen aahe so tela story madun out nako karu ani ratel la pan duke nako karu end changla kar ani plz time khup nako lavus. Me 1 month everyday morning la pc chalu karun next part chek karte, so plz lavkar tak post
Ha bhag jara wichitra watla.radha sagl swarthapoti kartey as wattey, ani ratisobat kharach nyay hot nahiye,radha kadunach ka sagli sutra haltat…… Ti tar ayushyat kadhich compromise karnar nwhti, tila watte tewha kabir LA sodte, watel tewha dharte,radha overall selfish she.jar radha ani kabir ektra ale tar ewhdi chhhhhan romantic katha waste jail.radha chya allladpanachi shiksha tila bhetawi ashi mafak apekha.pan shewti all things are in ur hand,pudhcha part lawakar pllllllllleeeeese
mastch pan pude kay honar aani lavkar aana pudcha bhag
PLZ. LAVKAR POST KARA NEXT AARTICAL PLZ. WAT PAHVAT NAHI JAST
SEVTCHA BHAG BOLUN BOLUN AAMCHA SEVAT HYAYCHI VELL AALI AAHE.
EXECITMENT MADHE.
Chhan ahe katha. shevt changla kar.
chhan katha ahe.
Ha Part pn Mastch hota… n kabir n radhachya babtit.. hope 4 d best… next part plz lavkar…!!
atta parat Radha …………mg Rati che kay????
pls next part madhe Radhala ticha Navra milude, Ratila Ticha Juna Boyfriend milude, ani aplya kabir la ek God mulagi milude ani ethech Story thambali pahije. Shevat mast God asla Pahije sarvansathi……….kay
Aadi tula radha laganala nahi mahnali tula sodun geli ata par tu radha cha vichar karto aahe ka? ratich mag kay ? ase khup prashn padale aahe pudhcha part lavkar tak.
Radha khup selfish ahe ase watay . Kabir nko hota tevha sodun geli ani ata punha parat ali. Kabir rati baddal ka vichar kart nahiye. Rohan ani monika la distay te kabir la ka disat nahiye. Pls kabir weds rati hou dya….
Radha kabir la deserving naiye ani kabir rati la deserving naiye ase vatat ahe ata…ka kon jane but ajunahi radha chya vagnyat prem disat naiye ki aadhi kabir la sodun gelyacha guilt disat naiye ….anyways let’s see what happens in last part . Waiting for it..
I’m only smiling after reading all these wonderful comments.. keep commenting guys.. n hv some patience.. bcoz picture abhi baaki hain. I am happy, that i had thought of everything for which you have questions. So good.. am happy.. next part is soon to come on the blog…
Aniket next part ha shevat asla pahije, ani to pan ekdam fadu ………..
Ashu.. tuch lihites ka itke suggestions peksha.. lol :-).. hv patience..
next part lavkarch plz, mala vattey next part madhe tari kabir la he samjel ki tyche rati var prem aahe ani radha kade attraction. ani shevat rati n kabir ch hoiel. khup interesting story lihli aahe tumhi. kabir che man khupch chanchal aahe.
Engineers are really rocking in all fields. You are setting the example of that. Your story not only catching the attention of novel readers, but so many intellectuals too.
And what to tell about the story, it’s not difficult but impossible to satisfy all. So go by your own angle of vision.
Thanx for these stories.
thanks man, yeh.. i’m going with my angle only.. i neither had nor will change the story for what every1 wants.. some will like it.. some will hate it.. can’t help.. i’ll stick to what i had thought of the ending.. thanks for being considerate 🙂
Hey Aniket,
Anapekshit turn….shevat kay asel saglyanch utsukta aahe……Asach lihit ja
radhachi lagna .. arr r nako rao.. rati nahi milali tar ekvel monika parvadli.. radha nko..
Hehe.. hv patience 4 last part n then decide
woow!!!!! Thanks Aniket.. you replied.. lvkar bare vha… ani ho.. tumch mhanae patate.. saglyana khush karn not possible!! tumcha paddhatine ani jamel tevach end kara.. Thanks yar!!!!! 🙂 🙂 🙂
My pleasure.. keep reading.. keep commenting
He chuk ahe yar… ha part last cha hota.. ata parat pudhachya part sathi
thambave lagnar ka
On 10 Jul 2016 17:46, डोक्यात भुणभुणभुणारा मराठी भुंगा wrote:
> अनिकेत posted: “भाग २५ पासून पुढे>> “रोहन.. मी जरा रतीच्या घरी चाललो
> आहे..”, टेबलावरुन कारची किल्ली उचलत कबीर म्हणाला “घरी? का रे? काय झालं?”,
> रोहन “अरे दोन दिवस झाले.. तिचा फोन बंद येतोय, व्हॉट्स-अॅपपण लास्ट-सीन दिन
> दिवसांपूर्वीचेच आहे..”, कबीर “कबीर..”, कब”
>
How r u Aniket? You feel better now.
Ajarpanamule ani velemule yamule part khup ushira taklat
Mast part hota pan lahan hota.
Survatila mala Radha Kabir ekatra yave asa vatat hita pan ata tyanchya sukhi saunsarabaddal shanka vatta Radha chya vagnyamule ti samjaun ghenari nahi vatat.
Pan shevati Kabir la ji pan bhetel,
Doghehi ekmekansobat anandi rahavet.
Shevat kathepramane chanch asel.
Waiting for next part.
Hello , kahi tari plan vatoy ya part madhe….
But tari pan last part chi khup vat pahtey. N aniket saglech tumchya health badal boltat ahet mhanun vichartey nakki bare ahat na . Kabir cha nirnay ushira jhala tari chalel but swatachi kalji ghya .tc. n luv u lotttt for this part on my bday……………
Thanks Swarali, i’m feeling better now, and wish you many many happy returns of the (belated?) birthday..
Thanx aniket….
Radha & Kabir, Expected….. Mastach….., Story chi main heroin tar tich ahe na, nd kabir ne kadhi raticha missuse nahi kela. jevdha to radha barobar comfirtable ahe tevdha rati barobar kadhich navta. so, final Radha & Kabir
Aniket sir plzzz nxt part jevdhya lvkr pathvta yeil tewda lvkr pathva ata nhi rahavt… hya sta story cha ky hot…
ohh… not again… radha khup selfish ahe yaar garaj lagli k karte call kabir la… not fair.. apla kabir khup confused ahe… bt i think rati is perfect for kabir. after all u r the decider… take ua tym for the last part but mast kar end… waiting for the end…
Kay yaar Aniket……….. but it’s ok thodi maja yetey vat pahayla but mala he avadal nahi radhach jar tila free life hav hot tar mag kashala parat kabirchya life madhe ali ?…ani jar kabir la radha avdat hoti tar rati sobat…. is this love?….
Ani radha la mahit hot na rati la kabir avdto infact tich mhnali hoti ki they are made for eatch other…… So?….
chan ahe aniket sir…….
pudehi vacayla avdela mala….
pan mala jasta rati avdli……….
pudca parda thoda lavkar plz….
khup chhan… pudhcha part lavkar post kara…
Come on yarrr Aniket … This is not right ….. Kadhi yenar Pudhcha part …. 1 mahinya nantar…. Waiting for the next part…. please update asap….
dude, its easy to say and crib, tu vel kadhun nuste ikdech baghun tikde 4 pan type karun dakhav.. forget thinking and making a logical story.. just copy type kar.. bagh milto ka vel.. and especially when you are working in software company.
Please have respect.. i’m not sitting idle here nor delaying it for purpose. Whenever i’ll get time, i will post it. If it is 1 month later, be it..
this part was funtastic.waiting for the last part Aniket.plz post is earliest.
It’s a really good story ……
Kathe cha shevat jo kahi asel… but don’t hurt Rati..
mala aas vat radha ch bhetali pahije tyala. kiti kahi asal tari tyacha manat radhach ahe ani hech khar ahe…..
I m totally agree with snehal
I m agree with snehal mam
Hi Aniket,
First of all, thank you for such a fantastic story.
A lot of respect for what you are doing, as it is not easy to write such a lovable story with being a software engineer. I do not even get a time to finish my personal work.
Get well soon !!
And aaramat taka next part. 🙂
Thanks a lot for understanding.. many ppl fail to understand it. After all i am not just looking at something and typing it here. It involves much more than that..
thanks Nilesh, do read other stories as well, other than few more love stories, there are horror and crime related stories as well, am sure tula nakki aawadatil
Hey aniket
I like ur story so much…. atully me love stories chi itki fan nhi a bt tujhi ishq story vachli n mala khup avdli khup chan lihitos tu…. apratim
Thanks Neha, do read other stories as well, other than few more love stories, there are horror and crime related stories as well, am sure tula nakki aawadatil
Aniket
mast katha aahe, i realy like it, mala katha / kadambari wachayla khup aavadtat… pan gudh / rahasya katha…..
pan tumhi lihileli love story suddha utkantha wadhavnari aahe….. Khupach Chaan..
khupch chan mla vatal katha ethech smpval tumhi pn khupch ustukata ahe pudhachya part chi plz uload next part
When I r releasing last one
.. waiting for that
plz….. next part
Hello aniket
Sarvaat aadhi. .” ek number bhai ” !
I know it’s been a tough job to keep our own story on track when we get involved in daily routine. .. However very few among us are capable of managing their own tasks. I read this story when you completed With 18th part …18 parts ekdam vaachlet me tyamule poorna story dokyat fit zali aahe. .vaachtana kuthech flaw aadhalla nahi. .abhinandan tya baddal.!!
Kathanakacha prarambha ni ant ha tya tya lekhkane tharvava hech uttam. .you did very well in that too
Last thing. . Don’t stop writing such awesomeness because pudhcha netizen pidhi la yaachi garaj bhasnaar aahe. .(e-stories)
Katha.. Vyaktirekha.. Sarvanchi sangad yogya aahe.. Me muddamch last parts paryant thamblelo He pahayala. . ki katha kitpat rangtey ! Mhanoon aata manogat lihitoy..
Last part sathi shubbheccha ni lekhnacha pravasa sathi good luck!
and tumhcha sarvch katha khup chhan ahe.
Aniket
I like your stories a lot. I read all the stories written by you. U take ur own time to write next story. I would like u to write a story for me. Its my own story. Just tell me wherever u r free I will tell u my story.
So sweet shevti radha ani kabir lagna karnar……… kupch mast
waiting for next & last part
lavkar post kara ho pudhil bhag
2016-07-10 17:45 GMT+05:30 “डोक्यात भुणभुणभुणारा मराठी भुंगा” :
> अनिकेत posted: “भाग २५ पासून पुढे>> “रोहन.. मी जरा रतीच्या घरी चाललो
> आहे..”, टेबलावरुन कारची किल्ली उचलत कबीर म्हणाला “घरी? का रे? काय झालं?”,
> रोहन “अरे दोन दिवस झाले.. तिचा फोन बंद येतोय, व्हॉट्स-अॅपपण लास्ट-सीन दिन
> दिवसांपूर्वीचेच आहे..”, कबीर “कबीर..”, कब”
>
HI Aniket kkhrch khupch chan storys ahet tuzya ….khupch mast lihitos……… i know u r busy but posible zal tr ajun story lihi plz…….saglya punha punha vachlya….. i like love story..that’s y i am fan of u r storys…..
Hello Aniket,
Khupach Chhan Jhala ha Part, utkantha lagun rahili aahe, ata next part laukar post kara.
Please Finish the story we are really excited about story
next part kadhi release honer ahe .very nice story aniket sir.
plz ending part when u release.
Hi…
nice love story, kharach khup chan twist aala aahe pls tumhi lavkar next part release kara.
lavkarrrrrrr
येवुद्याहो शेवटचा भाग लवकर….. अधीर झालोया….
hiii aniket …
mala tumchi he story khup avdte …n me khup vaat pahili ahe 24 valya prt nter..so plzz thoda lavkr part taka…
22 tarikh ujadli, lavkar taka pudhach bhag
whats about rati? ???
Wait for d nxt part
पुढचा भाग कधी येणार ? plz जास्त वाट पाहायला लावू नको, लिंक छान लागली आहे.. आता पुढे काय हेच … राधा की रती , कबीर च नशिबात नक्की काय लिहलंय ?
Pingback: इश्क – (भाग २७-शेवटचा) – डोक्यात भुणभुणभुणारा मराठी भुंगा